Třída: Prymnesiophyceae (Haptophyceae)

Tuto třídu, kterou v roce 1962 ustanovil dánský fykolog T. CHristensen jsou řazeni bičíkovci, kapsální, kokální a krátce vláknité řasy. Od zlativek se liší v několika znacích. Bičíkový aparát sestává ze dvou bičíků a haptonematu. Haptonema je podobné bičíku, ale neslouží k pohybu. Haptonema může být zcela kratičké (Exanthemachrysis) nebo dlouhé, kontraktilní (Chrysochromulina). Zásobní látkou je chrysolaminaran a olej.

Systém a zástupci:

Třída Prymnesiophyceae obsahuje dva řády, 45 rodů a asi 260 druhů. Sladkovodních druhů je jen několik.

Řád: Prymnesiales

Drobní bičíkovci nebo kapsální řasy žijící v moři, v brakické i ve sladké vodě. Pohyb zajišťují dva bičíky, haptomena bývá krátká i dlouhé a často kontraktilní. Povrch těla pokrývají polysacharidové šupiny.

Chrysochromulina parva - je drobný bičíkovec žijící v nanoplanktonu našich rybníků a přehrad.

Foto zástupci: Chrysochromulina parkeae, Chrysochromulina sp, Chrysochromulina, haptonema.

Prymnesium saltans - žije v brakických jezerech teplých krajů. Při přemnožení produkuje toxin nebezpečný pro ryby.

Foto zástupci: Prymnesium sp1, Prymnesium sp2.

Phaeocystis pouchetii - tento kosmopolitní druh má drobné vegetativní buňky, které měří jen 8 µm v průměru. Tvoří slizové kolonie velké až několik cm. Phaeocystis žije v jižních i severních mořích. U břehů Britanie se objevuje na jaře a svým slizem ucpává rybářské sítě. Větrem se masy slizového materiálu vyvrhují na pláž, kde se sliz rozkládá a zapáchá. Řasa působí úhyn ryb, ale není jasné, zda je toxická. Nebezpečné může být ucpání žaber slizem. Phaeocystis nepříznivě ovlivňuje tah sledů v Severním moři. Při fotosyntéze vzniká dimethylsulfid (DMS), který dodává rybám zápach shnilé kapusty. DMS produkovaný mořským fytoplanktonem tvoří významný příspěvek v globálním atmosferickém koloběhu síry.

Foto zástupce: Phaeocystis pouchetii

Řád: Coccolithophoridales - vápenatí bičíkovci

Bičíkovci se dvěma bičíky a haptonematem, kapsální i krátce vláknité řasy. Povrch bičíkovců je pokryt kokolithy, někdy i organickými šupinami. Planktonní bičíkovci jsou často vývojovým stadiem bentických vláknitých řas. Vápenatí bičíkovci žijí především v mořském nanoplanktonu. Vápenatí bičíkovci vyvolávají vegetační zákal v moři, známý jako „white water".

Pontosphaera syracusana – běžně v evropských mořích.

Foto zástupce: Pontosphaera syracusana

Emiliania huxley - může vytvořit koncentraci 115 . 10⁶ buněk v litru vody. Při dálkovém průzkumu ze satelitu byla pozorována skvrna vegetačního zákalu na ploše 7. 200 km². Při předpokládaném obsahu l0g CaCO₃ . m^-3 obsahovala vrstva povrchové vody do hloubky 60 m přibližně 7, 2 . 10⁴ tun kalcitu. Z výpočtu plyne, že vápenatí bičikovci odpovídají za podstatnou část převodu uhlíku a vápníku mezi atmostérou a oceánem.

Foto zástupci: Emiliana huxley1, Emiliana huxley2.

Foto zástupce: Coccolithus pelagicus